„Co děláš, když nemůžeš usnout?“
„Počítám v duchu gramatický chyby Vémolovi.“
„Cože?!?“
„Prostě si imaginárně vytvářím tu instagramovou konverzaci, když balil Ceterovou, a počítám a počítám.“
***
Když byla Dara loni pracovně poprvé v New Yorku, slibovala si, že se tam letos vrátí před Vánocema. A bude nakupovat dárky. Optimálně s někým. To ještě netušila, že nejdelší výlet, který si letos udělá, bude ten do supermarketu. Sama. Vzhledem k nařízeným rozestupům dost možná sama navždy.
„Shit a do prdele už jako! Fakt!“
Aňa, která si covid odbyla už na startu, když se v únoru bujaře vítala s lyžařem vracejícím se z Livigna, na tom byla o poznání lépe. Aspoň co do počtu partnerů.
Během karantény jich jednorázově vylovila na Tinderu sedm.
Což je zhruba o sedm víc, než se kdy podařilo mně.
Jenže Aňa se s tím nesere.
„Už se orientuju jenom na postavu. Na obličeji maj stejně všichni kus hadru.“
Svoje eskapády mi následně popsala během online hodiny jógy, kdy jsme se společně po dvaceti minutách z polohy kočky dostaly přes kobru mimo dosah kamer. A navzdory výzvě, že máme vítat slunce, jsme se ve slepém místě přivítaly skleničkou martini.
„Tohle je příšerná doba.“
„To přežijem. Je akorát nutný držet se Polnareffovy hranice.“
„A co to proboha je?“
„No, neplodnej Michel Polnareff lil svého času tak moc, že když mu žena oznámila, že čekají dítě, obvinil ji veřejně z nevěry, aby si následně ráno ve světlý chvilce vzpomněl, že ta novinka přišla po umělém oplodnění, na kterým se s ní sám dohodl. No a tak dělal další veřejný prohlášení. Hele, dokud na tom nejsem takhle, jsem s množstvím drinků v limitu. A se životem taky.“
Večer jsem třikrát típla telefon od Alexe.
Jo, jestli se ptáte, co je s Alexem, tak Alex pořád žije.
Aktuálně ovšem u své matky.
„Prosím tě, zachraň mě.“
„Před kým?!“
„V první řadě přede mnou.“
„Tak to je zcela bez šance.“
O mnoho víc mě potěšilo, když mi zavolala moje drahá Ema.
Jestli se ptáte, jak se má Ema, tak Ema se má skvěle.
S poutama. I bez nich. S latexem. I bez něj. Protože Ema to jinak neumí.
„Pojď ven.“
„Ven se nesmí, je skoro půlnoc.“
„Ale houby. Dneska mi přišla zásilka z Wishe!“
Co Ema zaručeně umí, jsou překvapení.
„Oliver už si nasadil latexový ouška, jde se venčit, máme výjimku! Haf!“
***
Další příběhy sedmi třicátnic najdete v románu Můj báječný život.
A ten si můžete koupit přímo na tomto webu, konkrétně zde.
Upozornění: do třiceti let jen pro otrlé. Po třicítce nutnost.